Tak jsme v noci opravdu vyjeli. Tentokrát naše rodinná cimbálová sestava nemíří do Itálie jako mnohokrát předtím, ale za Brnem uhýbáme na Bratislavu, Budapešť a Bukurešť, kde budou děti hrát pro samotného velvyslance. Osoby a obsazení zájezdu: Cahla, Peťa a Jura (řidiči), Lenka a Lenka a Markétka a Pavlínka a já (ženy).Devítimístný Fiat Ducato skýtá tolik prostoru, že první minuty na sedadle v řadě B za řidičem jsem se doslova ztrácela. Cesta na Chvalčov vyzkoušela u auta tlumiče a u nás odolnost vůči cestám v očekávané rumunské kvalitě. Není se čeho chytit, pracně sbalené tašky a batoh neustále padají do obří černé díry vedle sedadla. Vzpomínám na chmel a skříňovou avii, Pavlínka navrhuje vytrhat sedačky a z auta vyrobit pojízdnou zkušebnu. Strop je totiž tak vysoký, že s menší dírou v podlaze by se vešel i Cahla s basou. Velké, opravdu velké auto má řadu výhod. Třeba kdybychom spadli do rybníka, vzduch nám vydrží docela dlouho. Určitě déle než alkohol, který se mezi třemi řadami, řidičovu první lajnu nevyjímaje, záhadně vypařuje. Než se všichni posbíráme a naložíme, je nad ránem. První zastavení v Maďarsku je na benzině s názvem MOL. Vzhůru na mol!
Z deníku naší mámy. Více na www.zoufalcovyzapisky.cz.
